Rozhovory 1. - O znalosti českého jazyka, ale samozřejmě i o knihách

Před pár týdny jsem se rozhodla, že se krom recenzí pustím i do jiných, pro mě nových, věcí. Bude se jednat o sérii rozhovorů, s literární tématikou. Těšit se můžete na rozhovory s knihkupci, návštěvníky literární kavárny, blogery i učiteli.

O spolupráci na mém prvním rozhovoru jsem požádala moji profesorku Českého jazyka a literatury.
Mgr. Ludmila Krůčková vystudovala SPgŠ – obor Vychovatelství. Poté následovala MU v Brně – FF, obor Český jazyk – Dějepis.

• Knižní paralela je knižní blog, proto bychom měli začít u knížek. Jaká byla Vaše nejoblíbenější kniha v dětství?

To je zadání pro mě těžké, neb jich bylo dost a určitě ovlivněno vzpomínkami – četli jsme si doma v rodině, s milovanou bábinkou  (dnes pro mnohé nepředstavitelné) téměř denně. Takže asi Vzpomínky J. Lady, Němý Bobeš J. V. Plevy, Karafiátovy Broučci, Maminka J. Seiferta, pohádky.

Když jsem byla malá, doma jsme si také předčítali s babičkou, i dědou. Na Broučky od Jana Karafiáta si vzpomínám, a to s úsměvem. Milovala jsem je.

• A jaká v současnosti? Je kniha, která Vás poznamenala, ovlivnila Váš život?

Těch je také řada, a hlavně pro mě, je ta současnost „dlouho trvající“, takže určitě Všecky krásy světa od J. Seiferta, povídky Oty Pavla, prózy M. Kundery, Zločin a trest od Dostojevského, A. Lustiga, různé biografie...

• Co si myslíte o současné literatuře? Vydávají se podle Vás u nás kvalitní knihy, nebo jste zastánce klasiky?

Hodnocení současné literatury je určitě zčásti velmi kvalitní, stejně jako klasika. Záleží dle čeho budeme porovnávat, neb témata se stále opakují, jen jde mnohdy o modernější, či „bláznivější“ úpravy.

• Doporučíte nám knihu, kterou by si podle Vás měl přečíst úplně každý?

Asi úplně každému bych doporučila Sophiinu volbu od W. Styrona

• Jste učitelkou českého jazyka a literatury. Na jaké úrovni jsou podle Vás studenti střední školy ve znalosti českého jazyka? Z vlastní zkušenosti vím, že my, studenti, nastupujeme na střední školu s velkými mezerami ve znalostech.

Žáci SŠ jsou ve znalostech jazyka, a hlavně pravopisu, stylizace na tom opravdu stále hůře. Snad je to ovlivněno nechutí, leckdy hranou, vztekem ke škole, „svobodou“ - o které nemají představu..

• Myslíte si, že dnešní děti opravdu tak málo čtou? Novinové články, i Internet, o tom informují poměrně často.

Děti možná tak málo nečtou, otázkou je co a v jaké podobě, a hlavně zda o knížkách mluví, vyprávějí si – třeba i s rodiči.

• Každý rok sestavujete seznam maturitní četby. Podle jakých kritérií vybíráte? Myslím, že kvalitních knih z daného období je spousta.

Seznam maturitní četby upravuji dle konkrétního studijního plánu, příp. Návštěv divadel a širšího zájmu žáků v určité vyrovnanosti.

• Většina studentů si vybrala lehčí maturitu z českého jazyka. Pomůže nám splnění těžší maturity při hlášení se na Vysokou školu?

Od loňského roku už neexistují 3 verze státní maturity, je pouze jedna – jakási střední. Což mně připadá ještě horší, neb gymnazisté musí splnit stejnou úroveň jako naši studenti, kteří ale oprati nim maturují z odborné práce, obhajoby, technologie, a Dějin výtvarné kultury – tzn. 5 předmětů.
A konkrétně hodiny Českého jazyka a literatury mají v dotaci 2-3 za týden, ale gymnazisté 4-5!

• Jaký je Váš názor na to, že se v dnešní době klade větší důraz na znalost cizích jazyků než na mateřštinu?

O porovnání znalostí mateřského a cizího jazyka, dotacích na výuku snad nechci názor vyjadřovat!

•  Poměrně často berete své studenty na různá divadelní představení. Na naší poslední návštěvu táborského divadla jsem tady, na blogu, psala i recenzi. Jednalo se o moderní zpracování Shakespeara. Co si myslíte o přepracovávání klasických děl?

Klasická díla by měla zůstat do určité míry klasická, aby divák měl představu, tu dobovou a zvlášť „nezkušený divák“. A proto také studenty „beru“ na různá divadla, aby se učili vnímat, měli radost, názor apod. A určitě to přináší radost  i mně!
Bohužel, jednu malou poznámku k tomuto mám. - Málokdo z dětí chodí do divadla s rodiči, prarodiči, což u mě bylo normální. (I u mé generace.) A mělo to svůj smysl, vztahy..dnešní „omluvy, výmluvy“ neberu.

• Uteklo to rychle, a konec rozhovoru je tady. Na závěr, bych se chtěla zeptat, jestli, případně jak se u Vás projevuje tzv. „nemoc z povolání“. Opravujete členy rodiny, když se dopustí nespisovného výrazu, popřípadě pravopisné chyby, nebo si práci sebou domů neberete a mluvíte, jak se Vám zlíbí?

To je asi má „nemoc z povolání“, nepolevovat tam, kde nelze, snažit se o hezké vztahy v rodině, s kamarády, být důsledný, vést ke kultuře, ale hlavně si povídat se všemi.
Takže až tak neopravuji chyby, mluvím podobně jako ve škole, částečně pracovní problémy probírám s mužem, abych věděla, zda reaguji úměrně, ne „učitelsky“, ale hlavně žiju do určité míry lidovsky i kulturně.¨

Ráda bych  Vám poděkovala za rozhovor, i čas který jste mi věnovala. A jelikož se nám blíží období maturit, tak Vám přeji pevné nervy, a co nejvíc úspěšných maturantů.

__________________________________________________________________________________________

Jak jsem již zmínila, tento rozhovor je první, ale rozhodně není poslední. Budu se snažit přispívat do rubriky Rozhovory jak jen to půjde. Recenze ale rozhodně budou přibývat častěji.

Už zítra můžete očekávat recenzi na Pařížskou manželku, od Pauly McLainové.