Talent je potřeba prosadit.

V poslední době se mi ozvalo poměrně dost mých přátel s poděkováním, že se díky mě dostalo zpět ke čtení. A to i ti, kteří si mysleli že si na něj čas už nikdy neudělají. No řekněte, není to pocta?
Mezi nimi byla i Terka, která se vrátila nejen ke čtení, ale i k tvůrčímu psaní. Po přečtení její básničky a následného „proudu myšlenek“ jsem měla jasno. Tahle osůbka by měla dostat prostor zveřejnit svá slova, a nejlépe před lidmi kteří tomu rozumí.
 A právě proto jsem se rozhodla dát ji prostor zde, na blogu který navštěvují lidé se zájmem nejen o knihy, ale i o ono tvůrčí psaní.
Obě dvě budeme moc rády za jakýkoli ohlas, jakékoli projevení názoru – tak vzhůru do toho!
Tímto bych nejspíš ukončila můj tradiční „proslov“, a předala slovo Terce, která si pro vás připravila následující řádky.
Mohu jen napovědět, že za vším stojí Z jako Zelda.




Když jsem vydechla po posledním slově knížky, která mě tolik zasáhla a nasála jsem ty spousty nádherných vět, uložila jsem se do postele. Změť myšlenek mi nedala usnout. A tak jsem otevřela nový list, jak v textu tak i sama v sobě, a napsala těchto několik odstavců, o které bych se s Vámi teď ráda podělila..

Kniha s jemnou, krutou a pravdivou poezií z doby, na přelomu 19 a 20 století - plná bolesti, vášně, uvědomění a pro mě spoustou poznání.
Pár spojených myšlenek z částí seriálu, kdy věčně nadprůměrně inteligentní realistický a lidskému doteku dlouho nesnášenlivý Sheldon, políbí dlouho zamilovanou a nevzdávající se Amy.
Pohled a sled událostí mě donutil vytvořit pár řádek. Protože si plně uvědomuji, že romantika a láska kterou hledám, je na světě stále, ale nevím jestli ji sama ve svém světě ještě mohu vnímat.. 
Obě tyto ženy byli osudem určené dlouze vytrvávat a odolávat nepřízni osudu, a já jsem teď sama zmatena. Jestli jsem jako ony a opravdu mám jakési pomyslené právo, právo truchlit nad ztrátou romantiky v našem poměrně krátkém společném soužití, nebo jestli už jí otupěle přestávám vnímat. 
Slova která mě napadají pochází z představy prvních, tak nádherných a jemných počátků vztahu - představuji si muže, líbajícího ze své výšky, o ten hezký drobný kousek menší ženu. Mě. A z té představy se uvnitř rozeznívá touha znova tenhle pocit drobnosti, nevinnosti a očekávání zažít.
Zřejmě nebudu schopna psát dlouhé příběhy, které by kohokoli uchvátili natolik, jako knihy mnoha jiných autorů. Ale pro mě představují i krátké řádky,  součást sama sebe, kterou jsem zřejmě objevila až dnes v noci. Děkuji svým múzám, ať už jsou to knihy nebo lidé, všem děkuji, protože tahle slova mi dávají sílu plně žít.

T.