Když je potřeba odejít..

Nevyhrávám. Ze zásady prostě nikdy nevyhrávám – takže i když se někde přihlásím, výhru neočekávám. Nedávno se na mě ale usmálo štěstí, a já vyhrála Knižní adopci u Daffodily. Na Accabadoru jsem četla recenzi, a z jejího tématu mě mrazilo. V tu chvíli mi bylo jasné že tuhle knihu musím mít. A když jsem si jako bonus dostala jako dárek? - k nezaplacení.

Přišla mi krásně ohmataná, s polámaným hřbetem..a pro mě byla neodolatelnou. Někomu by to možná vadilo, já v tom ale vidím jisté kouzlo.

Accabadora se řadí mezi tenké nenápadné knihy – s obrovskou myšlenkou. Její přečtení vám zabere jedno odpoledne, a po jejím odložení budete mít nad čím přemýšlet. Je totiž neobyčejná. A s myšlenkou, o které se jen tak nepíše.

Smrt. Téma, o kterém se moc nemluví, moc nepíše. A když už, rozhodně ne v takovém pojetí jako v této knize. Nevyskytuje se zde otázka strachu ze smrti, ani nic podobného. Otevírá se nám otázka touhy po konci našeho života, kterou nám může umožnit jen Accabadora.

Accabadora je žena, která vám pomůže opustit život, a vydat se dál. Pokud vidí, že to tak má být, že se trápíte a živému je vám ještě hůře – pomůže vám. Pomáhá nevyléčitelně nemocným, ukončí jejich trápení. Všichni o ní vědí, několik lidí ví, že jejich blízcí využili jejích „služeb“. Neděste se, neříkejte že je to morbidní.
Buďte tak hodní, a nikdy neříkejte „Téhle vody se nikdy nenapiji“.

Accabadora se ve skutečnosti jmenuje Bonarie Urraiová, a žije s dítětem duše, Marií.

„Fillus, de anima. Dítě duše.

Takhle jim říkají, dětem, které se zrodily dvakrát, z chudé doby jedné ženy a neplodnosti druhé. A právě tímto, druhým porodem se stala Maria Listruová, pozdní plod duše Bonarie Urraiové.“

Říkejte si co chcete, podle mě dělá Accabadora dobrou věc. Nikoho nepodřízne ani nezastřelí. Jen vám pomůže. Neodsuzujte ji. Může nadejít chvíle kdy ji budete potřebovat.

Marie žila se Bonarií poklidný život. Poprvé v životě se cítila být žádána, milována. To byla věc, kterou jí její matka nemohla dopřát. Pro ní byla Maire ta čtvrtá, ta poslední, ta která se vůbec neměla narodit. Proto si jí Bonarie vzala za dítě duše. Díky tomu našla Marie svou rodinu. Ty dvě se měli rádi, a časem jejich pouto sílilo čím dál víc.
Až do osudového dne.

Marie se dozvěděla pravdu o své „matce“. Dozvěděla se kdo je, a co dělá. Nedokázala to pochopit a hnusilo se jí to. Ze dne na den si sbalila své věci, a odešla. Začala dělat chůvu v bohaté rodině, kde dál žila svůj příběh, i příběhy jiných. Dalo by se říci že byla opět šťastná – alespoň na pár let.

Po zprávě že Baonarie umírá se vrátila, a dostala se na rozcestí. Bonarie totiž umírala příliš dlouho a příliš bolestivě na to, aby se to dalo snést. Marie se tedy musela rozhodnout, jak se zachová. Nechá ji trápit, nebo se stane Accabadorou a pomůže jí?

Tahle knížka pro mě měla neskutečný význam. Četla se tak lehce jak se to jen dalo, a ty myšlenky..Obdivuji autorku že si dokázala poradit s tímto tématem, a tak výborně ho zpracovala.

Kdyby za mnou teď někdo přišel s prosbou o tip na knihu, měla bych jasno. Accabadora.

Hodnocení: 5/5

Autor:

Název: Accabadora

Překladatel:

Nakladatelství :Paseka