Vzhůru ke hvězdám

Přečíst si knihu a shlédnout film se mi u Hvězdy nám nepřály naštěstí poštěstilo ještě před tím, než se mi to stačilo zprotivit. Ze srdce totiž nenávidím mánie, davové šílenství – říkejte tomu jak chcete- kolem určité věci. Stmívání, Upíří deníky, Vampýrská akademie a já nevím co všechno..Vždycky se kolem toho strhla obrovská mánie, každý to miloval, každý o tom mluvil, a bylo toho na mě tolik – že jsem knihu/film prostě odsoudila a nepřekonala v sobě tu nechuť.
A věřím tomu, že kdybych ještě chvilku otálela, přišla bych skvělou knihu, a ještě lepší film!

Vím, že tohle bude recenze která se ztratí mezi množstvím recenzí se stejným tématem, přesto si ale neodpustím neokomentovat knihu, i film.
Také mám poněkud strach, že vlastně nemá vůbec cenu vyprávět o čem kniha je, protože ji prostě každý zná, každý četl – a já byla zjevně poslední.
Ale i přesto, risknu to.

K ději ale velmi stručně, myslím si, že kdybych vám ho tu rozepsala do několika odstavců, rovnou by jste zavřeli prohlížeč. Pro ty co děj znají, prosím přeskočte následující odstavec.

Hvězdy nám nepřály vypráví krásný příběh nemocné Hazel a Augusta. Obá mají rakovinu, proto nebude překvapivé že jejich setkání proběhlo na podpůrné skupině. Jak už to v romantických příbězích bývá, ti dva se do sebe zamilovali – a ano, žili šťastně až do smrti – bohužel ale nežijí dodnes. Fakt, že věděli že jejich život nebude dlouhý jim ale nezabránil v tom, užívat si ho na plno. Proto spolu trávili veškerý volný čas, podnikali výlety a – a August se rozhodl splnit Hazel její životní sen. Setkat se s jejím oblíbeným spisovatelem – kdo by odmítl?
Bohužel vše není tak skvělé jak se zdá, a náš krásný -a naivní příběh protkají i né moc hezké nitky.

Mojí největší chybou bylo to, že jsem jako první viděla film. V knize jsem pak předvídala každou maličkost, a neužila si ji naplno. Možná že to je důvod proč se mi film líbil víc, i když – těch bylo víc.

"Já jsem si ještě nikdy žádnou nezapálil. Je to metafora, chápeš? Strčíš si zabijáka do pusy, ale nedovolíš mu zabíjet."

Co bych řekla ke knize? Je skvělá, to bez debat. Děj je naprosto skvělý, upřímný, ano – i naivní, ale to k té knize patří. John Green dobře věděl kolik do té knihy dává naivity. Moc mi také nesedělo na můj vkus velké písmo, při čtení jsem si připadala jako školák se slabikářem. A v jistých chvilkách jsem měla pocit že čtu laciný dívčí románek. To vám ale vykompenzují ty úžasné myšlenky od Hazel i Augusta. Ani jeden z nich totiž nemá potřebu být na pozici „chudáčka s rakovinou“. Oba dva s ní bojují ze všech sil, berou život takový jaký je, a chtějí si ho co nejvíce užít.
Dokážete se do nich vcítit, a jejich myšlenkové pochody vám vezmou dech.

Dech mi vzal i film, a to tak že úplně. Všude se tradovalo jak u něho všichni pláčou, jak je skvělý. Já šla do kina s tím, že budu silná. (Nejspíš ale mé vnitřní já selhalo, protože jsem si v kabelce nesla tři balíčky kapesníčků.) Když jsme vešli do sálu, byl plný třináctiletých slečinek které se nemohli dočkat až budou moct vykládat kamarádkám že brečeli u Hvězd. „Holky, máte kapesníčky? Já jo! Určitě budu brečet, to je jasný!“
Přiznávám se, i já kapesníček vytáhla. Pomalu, nenápadně, doufajíc že mě nikdo neviděl. Protože ten film..byl neskutečný. Perfektně propracovaný, hercům jsem opravdu věřila a prožívala s nimi jejich osudy. Obohatila jsem se o spoustu myšlenek, které se mi jednou hodí. Myslím si, že na něj dlouho nezapomenu – a už mám odpověď až bude někdo chtít tip na film.

Tentokrát souboj kniha versus film vyhrál film. Kniha byla skvělá, a já ji měla přečtenou během dne,nebyla ale natolik důvěryhodnou jak jsem očekávala.
Hvězdy nám nepřály je příběh, který vás donutí nahlížet na situaci jinak. A já vám ho rozhodně doporučuji. Ať už se rozhodnete pro knižní verzi, nebo filmovou.

Hodnocení knihy: 4/5

Hodnocení filmu: 5/5

Autor: John Green

Název: Hvězdy nám nepřály

Překladatel: Veronika Volhejnová

Režie: Josh Boone

Nakladatelství: Knižní klub