Přítelkyně mě má za blázna. Vymetám krvavé chodby ve hře F.E.A.R., nutím jí chodit do kina na V zajetí démonů a zbožňuju atmosféru v chodbách sanatoria v Grave Encounters. Prostě magor. No a poněvadž Owlienu k WOWku nedokopu, rozhodla se, že mě ona dokope k něčemu ze svého světa – knihy. A musím přiznat, že se mi knižní svět líbí a zásluhu na tom má i tahle kniha.
„Vyber si něco co se Ti líbí“
.. řekla Owlie, a o týden později toho litovala. Vybral jsem si totiž Asylum, malou nenápadnou knížečku bokem od ostatních.. po prolistování knížky jsem měl jasno. Kniha byla prošpikována obrázky ze sanatorií, fotky sester a doktorů, zákroků, bláznů, krve atakdále. A navíc pozor – obálka svítí ve tmě! :-)
New Hampshire College
Celý děj sledujete očima šestnáctiletého Dana Crawforda, který léto nerad tráví jako normální lidi.. On, raději než do Itálie válet si šunky, jede do letní školy pro nadané studenty studovat dějepis. Tam získává (světe div se) svoje první kamarády a to atraktivní dívku Abby, která studuje výtvarné umění, a podivína Jordana, který studuje matiku. Spolu zjišťují, že univerzita New Hampshire College kdysi bývala vlastně sanatoriem a poněvadž jsou koleje uzavřeny, budou studenti bydlet ve zchátralé ubytovně někdejšího sanatoria Brookline. Mezi námi, už v tomhle okamžiku bych se na podpatku otočil a mašíroval zpátky odkud jsem přišel.. Ale to by byla krátká knížka a tak se Dan spolu se svými novými kamarády zabydluje a začíná rozplétat, ač zpočátku nechtě, celou pohnutou historii Brooklinu. A kde jinde začít než od sklepa, že? Aneb „První noc, prší.. co budeme dělat? Hmm, dáme si trip do uzavřeného křídla“. Juchů, to zní jako zábava ne? A tak se naše trojka, která viděla posilovnu jen na fotce, jediné svalstvo kterým disponují je ze zvedání učebnic a největší strach a nebezpečí na ně zatím čekalo v temných chodbách Ulduaru ve World of Warcraft, vydává vstříc temnému a zchátralému křídlu, kde objevují velké tajemství a zjišťují, že ani jeden z nich není v New Hampshire College náhodou..
Vždycky jsem chtěl napsat: „atmosféra by se dala krájet“
Ale ne tak jak si myslíte.. Obálka sice slibuje duchy v podobě mladých a pohledných chovankyň ústavu Brookline ale opak je pravdou → na rovinu: ani jeden duch, ani jedny skřípající dveře a ani jedna hlava rozmáznutá po zdi jako když na rozpálenou pánev hodíte plátek másla.. jaké zklamání, že? Naopak!
Od začátku až do konce jsem četl jedním dechem, šíleně mě štvalo, že musím jít spát a tak jsem prostě četl a četl a.. no a tak dál, než jsem se probojoval ke konci. A musím říct, že fakt pecka. Atmosféra přechází z knihy na vás a najednou máte pocit, že to vy jste Daniel Crawford a spolu s ním prožíváte lásku, vztek, zklamání a nahlédnete do toho nejhloubějšího koutku své duše. Kniha vás spolkne hned na začátku a vyplivne až na poslední stránce. Ještě dlouho než mě nakonec přemohl spánek, jsem přemýšlel o Danovi, o klinice a přehrával si v hlavě celý příběh.. myslel jsem na opuštěnou kliniku Brookline, která jistě někde stojí a píše si svůj vlastní příběh..
Hodnocení
Za poslední roky je to druhá kniha kterou jsem nejen začal číst ale i dočetl a tak bude následovat i mé hodnocení. Musíte to ale brát na lehkou váhu, jsem jakože laik :-)
Knížce dávám 5 hvězdiček z 5ti možných, 100% a doporučuje jí 11 z 10 bláznů.
Tak doufám, že se recenze jakš takš líbila a třeba někoho naláká k tomu si knihu přečíst :-) a jelikož jsem si po přečtení Asylum koupil dalších cca 15 knížek na podobné téma, možná se tu ještě někdy sejdeme :-)
mějte se, Jirka
Jé, takže se z Knižní pararely stává společný blog? :D :) na knihu už jsem slyšela pět ódy, ale jak se znám, musela bych svítící obálku večer přehodit polštářem nebo dekou, abych vůbec usla. :D
OdpovědětVymazatO společném blogu také nic nevím :D ale je dost možné, že se tu časem objeví nějaký ten "Hororový koutek" :)
VymazatFakt, že obálka svítí, mě trochu...znepokojuje :) Já se v blízké době chystám na Podivné město, takže jsem zvědavá. A gratuluji k přečtené knize,snažím se k něčemu podobnému nalákat bráchu, ale myslím, že od WoWka ho neodlepím :D
OdpovědětVymazat100%? Čteno jedním dechem? Jako fakt? No, ale je fajn, že každá knížka najde svého čtenáře. Jediné, co mi na tom přišlo trochu hrůzostrašné, bylo to, jak je to napsané. :)
OdpovědětVymazatSuper, jsem ráda že někomu dalšímu se tato kniha líbila :), už jsem si myslela, že se toho snad nikdy nedočkám. Knihu jsem dočetla tento týden a taky se mi to vážně moc líbilo :DD.
OdpovědětVymazat