Mama, I'm Coming Home

Poslední článek byl narozeninový, protože Paralele byl rok. Od té doby se toho mnoho událo, a po mě se slehla zem. Ale jsem zpět! Během toho půlroku se stalo několik věcí, které mi změnily život. Většina z nich k lepšímu. A tak stojím na pomyslné startovní čáře, vracím se zpět - troufám si tvrdit že nová a lepší.
Tímto článkem bych vám ráda osvětlila mé důvody, podělila se s vámi co se stalo, a hlavně - do všeho se znovu po hlavě pustila!




Maturita.
Ano ano, i já, školou povinná jsem se dopracovala k této zkoušce dospělosti. Maturita z pěti předmětů, včetně odborné (odporné?) maturitní práce. Ta mi dala pořádně zabrat, tomu věřte.
Ve škole od sedmi od rána do půl desáté, včetně víkendů, po dobu jednoho měsíce. -> zaručený recept jak se zničit.
A pak se vrátit napůl mrtvá únavou, a jít se drtit skripta.
Mám to ale za sebou, zkoušku dospělosti jsem úspěšně složila, a teď už mě čekají jen ty životní zkoušky osudu.

Zdraví.

Zdraví jsem trošku dala na pr***l. Díky škole i osobním záležitostem se mi podařilo ze stresu dát pár kilo dolů. Respektive za třičtvrtě roku téměř deset kilo. Né že by mi to neprospělo - Veroniko nafackuj si! - ale čeho je moc, toho je příliš. Štíhlé tělo je fajn, ale bolavý žaludek, rozklepané nohy a trčící klíční kosti? Děkuji, nechci.

Hlavu jsem si dala do pořádku, a teď to samé provádím i se svým tělem. Snažím se co nejvíce a nejlépe jíst, po práci chodím do fitka.. to by bylo abych nebyla do začátku srpna tam kde chci být!

Nadále vegetariánka, stále jsou těstoviny a rýže, kupa zeleniny a ovoce -> mí nejlepší parťáci.

Ach, a co teprve ovesná kaše! <3   

Pocit štěstí
Ajajaj. Inu, nová, lepší, šťastnější. Tak přesně tohle spadá do kategorie osobního života, alias láska.
Bohužel, můj tříletý vztah je fuč. Je tu ale něco nového. Dosud neznámého.Krásného. A já jsem zamilovaná, a šťastná.
Od hromady přátel poslední dobou slýchám že je na mě něco jinak. Že neví co, ale že jsem jiná, a že je to lepší.
Je to láska, pocit štěstí, a plnění si přání.

Vzdělání a kariéra?

Oh, to zní tak.. vážně! Stručně a jasně, na vysokou jsem prý moc hloupá, a tak mě nechtějí. A koho to trápí? Plány hroutit se z toho byly zrušeny ještě před přijímačkami, protože stresu už bylo dost. Vezmou? Vezmou. Nevezmou? Tak vzhůru do práce!

Nechci si nic zakřiknout, protože by mne to neskutečně mrzelo. Ale pokud bude celý vesmír při mě stát, tak od září budu součástí týmu v knihkupectví Dobrovský. Práce snů! Oujé!

A jak to bude dál?

Kdyby to šlo, pošlu každému z vás milostný dopis. Tak moc se mi po vás stýskalo. A paralelce.. té napíšu milostný článek. Protože psát pro vás, pro sebe o něčem co miluji a co mne naplňuje.. komu by se nestýskalo.

Ale jak už všichni víme, Veronika nezahálí, Veronika se do toho pouští a jede!

Od maturity jsem začala číst asi pět knížek. A každou jsem po pár stránkách odložila. Kde je problém? Tak dlouho jsem nic nečetla, že teď potřebuji něco opravdu speciálního. 

Nečekejte prosím žádné rychlorecenze, knížku za odpoledne a podobně. Vstávám v půl čtvrté, domů se vracím po páté. Ale recenze budou. Články budou. Všechno bude.

Znovu už si to nenechám vzít.

Knižní paralela je takové moje dítě. A já se o ní musím starat, krmit ji, hlídat aby byla v pořádku, a aby nám hezky rostla a dělala radost.

Já už jsem změnou prošla. Teď je na řadě blog. Chystají se kvalitnější články, širší záměr témat a nový vzhled. Tenhle už je poněkud fádní. Je potřeba něco energického, jako jsem teď já!

Napíšete mi do komentářů jaká kniha vás za poslední půl rok vzala za srdce, a já si ji nechala ujít? 

Continue reading →

Paralelka je už velká holka!

Ano, je to tak. Dnes je to rok co jsem si založila blog, a napsala první článek. Heh, sentiment. Bylo to mé nejlepší rozhodnutí roku 2014, to přísahám. Za tu dobu se vás tady objevilo slušné číslo, což značí o tom, že by snad i ten letošní rok mohl vyjít, ne?

A protože jsem tady jen díky vám, chystám se vás odměnit. Takže tadááá soutěž!

Vzpomínáte na první logo Paralely? :)

O co se bude soutěžit bude prozatím tajné. O knížky, to samozřejmě. Ale jelikož mi ještě nepřišli knížky od nakladatelství, budeme si muset počkat. Přidám i některé svoje, a uvidíme o jaký počet nakonec budete soutěžit.

Pro ty, které se zapojí do soutěže:

1. Samozřejmě do komentářů jméno a kontaktní email

2. Byla bych ráda, kdyby jste mi do komentářů napsali dvě odpovědi. Není to povinné, jen čistě pro mé potěšení. Zajímalo by mne, jaká recenze na Paralele se vám zatím nejvíce líbila. A druhá otázka zní: Jaký byl pro vás nejdůležitější moment v roce 2014?

3. Tento bod je ale povinný, bez toho vás do slosování nepošlu.

Nejedná se o povinný like na Facebooku, ani o sledování. Byla bych ale moc ráda, kdyby jste vyplnili  tento dotazník.

Jde o doufejme budoucí projekt mě a Daff. Jedná se o myšlenku z hlavy Daffodily, já jsem se u něj ocitla ani nevím jak, ale vyplnění tohoto dotazníku je pro nás důležité.

Pokud díky vám dostaneme zpětnou vazbu, určitě se tu objeví článek o projektu.

Soutěž bude trvat měsíc, takže 4.února se můžete těšit na vyhlášení. 

Tak, a tímto bych zahájila narozeninovou knižní párty, a popřála Paralele ještě minimálně další rok!

Continue reading →

Jeden rekapitulační

Poslední den roku 2014 je tu, a blogeři jak zběsilí hážou jeden rekapitulační článek za druhým.

A jelikož je dnešek můj první prostor pro něco takového, přidávám se.

Jak vypadal můj uplynulý rok?

 - V lednu jsem si založila mojí milovanou Knižní paralelu. (Ano, 4. ledna máme narozeniny!)

 - V únoru se mi podařilo navázat mé první spolupráce. 

- V dubnu jsem se konečně pustila do vegetariánství, a bylo to spolu se založením blogu to nejlepší rozhodnutí.

- V červnu jsem úspěšně dokončila můj školní rok.

- V červenci jsem již po několikáté makala jak šroub v mé nejmilejší Zoo. 

- Srpen byl plný relaxu, čtení, blogování, a dovolenkování.

- V září jsem se konečně stala řidičkou, a oslavila 2. výročí s mým milým.

 - V řijnu jsem konečně začala na sobě makat, a pustila jsem se do cvičení!

- V listopadu jsem si podepsala přihlášku k maturitě, takže z toho se asi jen tak nevykroutím.

- V prosinci jsem se nejspíš na pevno rozhodla kam půjdou mé přihlášky na vysokou.

-V měsících které jsem vynechala se nejspíš nedělo nic důležitého, nicméně jsem celý rok makala na svém rozvoji, hlavně kolem stravování apod.

Každý druhý se předsevzení do nadcházeníjího roku vysměje. A ty ostatní se do toho pustí, a buď to vzdají, nebo jsou sami pro sebe vítězem.

Já s předsevzetím problém nemám. Ráda si dávám nové cíle, a datum od kdy se musí začít je potřeba stavit si vždycky. Někdo to zvládne ze dne na den, a ty ostatní potřebují další pondělí, další měsíc, nebo Nový rok.

A čeho bych se ráda v příštím roce držela já?

 - No, v první řadě udělat tu maturitu, abych se pak naplno mohla věnovat blogování a mým ostatním zájmům. A nemusela chodit ze školy v šest, do deseti se učit, a pak odpadnout.

- Vyplývá to už z předchozího bodu, ale pustit se zas do blogování naplno. Teď jsem měla odmlky, a strašně mi to chybí. Číst, pak psát, a nakonec vidět vaše ohlasy!

- Po maturitě bych si ráda udělala kurz výživového poradce. Takže v létě pěkně brigádničit, a pak šup kurzovat.

- Dál se posouvat ve stravování, dozvídat se nové věci jako do teď, a řidit se jimi. Strašně mě to baví, a to nejezení ****** a odstraňování chemie jsem si zamilovala.

- Držet se mého pozitivního pohledu na všechno kolem, protože se mi do poslední  dobou dost drželo a já jsem z toho nadšená.

- Rozdávat kolem sebe úsměvy a radost, protože je to víc důležité než si umíte představit.

- A na závěr by to možná chtělo něco strašně bláznivého, jako třeba seskok padákem, nebo já nevím co. Ale věřte, že přesně tohle pro mě bude ta maturita.

A jelikož je tohle článek uplně poslední, tedy - za tento rok samozřejmě, ráda bych vám všem popřála jen to nejkrásnější do nadcházejícího roku. Co nejvíce přečtených knih, co nejvíce těch nejlepších knih. A i když jsme všichni blázni do knih, všechno se kolem nich netočí. Takže i když milujete své knižní hrdiny, s knihami spíte a nedáte bez nich ani ránu.. Nezapomínejte na reálný život. Užívejte si ho tolik jako knižního. Kupte si nové diáře, plánujte, užívejte si.

A co přeji sama sobě? Vše co jsem psala v předchozích řádcích a hlavě..další rok blogování!

Co vy a rok 2014? Dali jste si nějaká předsevzetí? Budu ráda když mi napíšete do komentářů jak jste na tom vy.

Continue reading →

Jak sdílet svou kreativitu a nechat se objevit?

Jako studentka umělecké školy bych měla být..ehm, umělec? Haha, dovolte mi zasmát se. Titul umělce i jeho životní post jsem oběhla, a to velký obloukem. Volba oboru dobrá, pro mé cíle nedostačující. Za rok mířím jinam. Chci dělat něco, co bude pomáhat. Ano, jsem taková dobročinná dušička, a tak trochu si myslím že je mým životním posláním pomáhat.
Tvůrčí činnost ale zahodit nehodlám, naopak! Myslím, že mi v životě bude více než nápomocná.
Všechno mě ale při mé práci škola nenaučí. Naštěstí je tu ale Austin Kleon, který mi poradil jak Ukázat, co dělám!

Této knize předcházel titul Kraď jako umělec. Bohužel jsem ji nečetla, ale rozhodně ji mám v plánu. Každopádně když vám vaše dobrá kamarádka doporučí knihu, která se pro ni stala Biblí - jdete do toho. A přestě to mám v plánu. (Ježíšku?) Bylo mi jasné, že pokud je první kniha tak dobrá jak se říká, druhou si nesmím nechat ujít. Tahala jsem ji všude sebou, kamkoliv jsem šla. Nehltala jsem ji, to ne. Ale užívala jsem si ji. Jelikož jsem posledí dobou v časové tísni, byla jsem za ní vděčná. Ve chvilce klidu jsem si přečetla pár stránek, a obohacena o další informace jsem ji mohla kdykoliv odložit.

Jsem "výtvarák", a tak bych se měla umět prezentovat. Za pár měsíců se tomu rozhodně nevyhnu při obhajování mé maturitní práce. Ale je mi líto, neumím to. Předvádět se před někým? Veřejně se prezentovat, vyzdvyhovat? Propagovat sama sebe? - Ne, děkuji. Neumím to. Děsí mě to.
Austin mi ale ukázal, že stačí deset kroků, a budu se cítit líp. Je to něco jako když ve strestu či rozčílení počítáte do deseti. Tady se místo počítání popostrkujete, až se dostanete k cíli.


Kniha není plná skvostných myšlenek o kterých jste doposud neslyšeli. Vsaďte se ale, že celou knihu budete přikyvovat hlavou, a ťukat si na hlavu se slovy "No jó! Vždyť je to uplně jasný!" Minimalistická, přesto báječná a hravá grafika doplněná citáty, a k tomu ten nezvyklý formát.. celé to působí skvěle. A když k tomu přidáte "malůvky" zdobící celou knihu. Grafici detailisti se můžou jít zahrabat.

Nebuďte zoufalci v prodejně desek hádajícími se o to, která punkrocková kapela je "autentičtější". Nesnažte se být moderní nebo cool. Otevřenost a upřímnost v tom, co máte rádi, je nejlepší cesta k nalezení spojení s lidmi, kteří mají rádi tytéž věci.

Ačkoliv jsem byla občas z knihy zmatená, byla pro mě velkým přínosem. Už teď je mi jasné, že to nebude dlouho trvat a tohoho "malého rádce" vytáhnu. A doporučím dál. A rozhodně si nenechám ujít Kraď, jako umělec. Protože jak bych mohla ukazovat co dělám, pokud to nebudu umět "krást"?

Myslím si, že dost věcí je třeba brát s nadhledem, ale ten zbytek rozhodně musí směřovat k hlavě, a srdci.

Díky této knize se naučíte, že nemusíte být génius, naopak musíte myslet na proces - nikoli na výsledek! Že sdílet něco malého by se mělo každý den, a neměli by jsme se bát pootevřít svůj šuplík kuriozit. Vyprávět dobré příběhy je nutností, obzvláště když učíš, to co umíš.  Že důležité je nezměnit se v lidksý spam, ale naučit se přijímat rány a nezaprodat se. A to nejdůležitější - vydžet!

Nakladatelství Jan Melvil Publishing opět přišlo s knihou, kterou by jsme rozhodně neměli nechat ležet. Je třeba v ní neustále listovat, mít ji při ruce, protože jednou v ní najdete něco, co vám sakramentsky zahýbe se životem.

Proto bych nakladatelství Jan Melvil Publishing ráda poděkovala za možnost přečíst si tuto knihu, a postunout se dál.

Hodnocení: 5/5

Autor: Austin Kleon

Název: Ukaž, co děláš!

Překladatel: Jan P. Martínek

Nakladatelství: Jan Melvil Publishing

Continue reading →

Jestli to nebude láska..

V poslední době jsem četla samou náročnější četbu. Nemám na mysli náročnou jako složitou, spíše s tématy, která jsou občas náročná pro psychiku. Pronásledovala mne samá melancholická, až depresivní témata..krásné knihy, to ano, ale duše potřebovala změnu.

A osud, ten to věděl. Proto mi přinesl příležitost recenzovat příjemnou oddechovou knihu s porcí humoru.

Víte, na romanťárny mě neužije. Nikdy jsem nebyla ten typ. Óch a Ách dělám nad knihami moc ráda, ale musí být proč. A bohužel, málokdy jsem se setkala s kvalitním romantickým příběhem.

Vše ale změnil příspěvek Míša do skupiny Knižních blogerů, poptávající se po recenzentech na knihy od Alexandry Potter. To jméno jsem znala jen z doslechu, s autorkou jsem se ještě nesetkala.

Následovalo klasické “Stejně mě nevyberou, ale proč to nezkusit” a tím jsem to vypustila.

Po pár týdnech mi ale přišel email s tím, že knina Na stejné vlně je má.

Když jsem viděla na pražských lavičkách reklamu na tuto knihu..byla jsem zděšená. Říkám to  upřímně. Věděla jsem o jaký žánr se jedná, obálka mne neuchvátila..a reklama na každé druhé lavičce vyděsila.

Když jsem si ale přečetla první stránky, první kapitoly.. byla jsem nadšená! A strašně mile překvapena. Příběh už od začátku měl hlavu a patu, a autorčin styl psaní jsem si hned oblíbila.

Hned v první kapitole se seznamujeme s Grace, toho dne oslavenkyní 31 narozenin. Grace má vše co by si mohla ve svém věku přát. Dobrou práci, ve které by mohla stoupat, je krásná a chytrá, a má přítele který ji miluje. Ano, Spencer je ideál nejen pro ni, ale i pro každou jinou. Pohledný, zajištěný, s dobrou prací a slušným chováním. Tedy, chováním..k tomu raději později.

A kromě toho je Grace zasnoubená. Bohužel, na její vkus až moc dlouho. Spencer dává přednost “dlouhým zásnubám” trvající už přes dva roky. 

A ještě více než jim dává přednost alkoholu. Není to žádný alkoholik - to ne, ale když má někde na oslavě příležitost, rád si přihne. A touto příležitostí se mu stává i oslava Graceiných narozenin.

Grace už nějakou dobu o jejich vztahu pochybuje. Miluje ho, přesto si vztahem s ním není jistá. Oba se dost změnili, a za své vzali i jejich dlouhé zásnuby.

Kolotoč váhání, strachu, slz, ale také vzpomínek se rozjede na konci oslavy. Potká na ní totiž svou dávnou lásku Jimmiho, který ji zlomil srdce. On se však změnil, a shodou okolností má těsně před svatbou. Osud ale vezme za své. Oba páry se rozejdou, každý si jde svou cestou.

Až na to, že cesta Grace a Jimmiho se nějak podezřele často protíná.

Osud si hraje i se životem Graceiny kamarádky, svobodné matky Rhian. Ta to v životě neměla jednoduché, a její touha po nalezení konečně toho pravého pomalu vyprchává.

Nesmíme ale opomenout ani DJ Lásku, z rádiového programu Na stejné vlně, který nejen že dal celé knize název, ale také svedl spoustu osudů dohromady.

Tohle setkání s Alexandrou Potter bylo sice první, ale rozhodně ne poslední. Je to totiž výborná vypravěčka, která vytáhne citlivé téma pro ženskou duši, a zpracuje ho tak osobitým způsobem, že se z něj stane výborně napsaná vtipná romantika.

Řečeno po mém “Slaďárna jak má být”

Recenzní výtisk mi zaslalo nakladatelství Kristián, kterému za něj moc děkuji.

Hodnocení: 4/5

Název: Na stejné vlně

Autor: Alexandra Potter

Překladatel: Ivana Mičínová

Nakladatelství: Kristián

* Omlouvám se za velikost a styl písma, Blogger se mi snaží komplikovat život. Pokusím se to co nejdříve vyřešit.

Continue reading →

Protože cesta, je cíl..

Před nějakou dobou jsem si u Daffodily přečetla článek "10 knih, které by si měli ostatní přečíst". A jelikož to není jen má oblíbená blogerka, ale také má dobrá kamarádka, rozhodla jsem si že si minimálně polovinu doporučených knih přečtu. Původně jsem měla (ani nevím proč) v plánu začít Irvingem, ale když jsem procházela nabídku knih od megaknihy.cz, a objevila tam Nepravděpodobnou pouť Harolda Frye.. něco mě k ní táhlo.
A tak se stalo, že se o týden později objevila v pošťačka s balíčkem, a já celou neděli a pondělí věnovala této knize.
Po dlouhé době jsem totiž nemohla knihu odložit.

Ačkoli jsem citlivá dušička, u knih nepláču příliš často. Naposledy mne rozplakala Řekni vlkům, že jsem doma, a před ní dlouho nic. Haroldovi se to podařilo hned po pár stránkách. A ne jednou.
Dovolte mi prosím, abych vám ho představila.

Jméno? Harold Frye. Věk?  Kolem pětašedesáti. Povolání? Důchodce. A něco víc? Po dočtení knihy bych křičela "osobnost! snílek! Má velké srdce! A to odhodlání!".  Na začátku je to ale pouze obyčejný důchodce. Je rád když dojde k poštovní schránce nebo na záchod, a tím to končí. Se svou ženou nemá krásný a harmonický život, bohužel. Po smrti jejich syna s ním Maureen sotva promluví. 

Vše ale změní jeden jediný dopis. Dorazí v úterý, v nenápadné obálce, podle razítka z Berwicku. Do toho dne si Harold žil v klídku, v pohodlí svého oblíbeného křesla. Píše mu jeho dávná kolegyně z pivovaru, Quennie. Kdysi dávno pro něj udělala něco velkého, a to mezi nimi vytvořilo zvláštní pouto. A teď.. teď mu píše aby se s ním rozloučila. Umírá na rakovinu, a její život brzy najde konce. Chce mu poděkovat za vše co pro ní udělal, a ujistit ho, že to co pro něj udělala ona za nic nestojí.

Milá Quennie, díky za dopis. Je mi to moc líto. 

S pozdravem Váš - Harold Fry

Nebojte, neodešle to. Projde kolem jedné poštovní schránky, druhé.. kolem benzinové pumpy. Tam se setká s mladou dívkou, jež ho chápe, a řekne mu svůj příběh. Její tetička také umírala na rakovinu. Ale stačí jen věřit. Mít víru, a s tou půjde všechno.

A tak se náš milý Harold Frye vydá na cestu. V košili a bundě, tenkých kalhotech a jachtařských mokasínách. Jeho poselství je jasné. Půjde za Quennie pěšky. Zvládne to. On, i ona. Cesta bude dlouhá - pětset mil, je pětset mil. Ale on to zvládne. Musí! Protože když to zvládne, Quennie bude žít. On půjde, a on ji zachrání!

Tahle část mne opravdu dojala. Nedá se to ani popsat, to si musíte přečíst. To odhodlání ze stran přímo tryská. A vy se najednou cítíte také odhodlaní. Protože už to není jen samotný Harold Frye na cestě pro záchranu Quennie. Už je to Harold Frye a vy. Vy mu totiž pomůžete, když se bude cítit slabý, když to bude chtít vzdát. Po večerech i během cesty s ním budete vzpomínat na Maureen, na jejich začátky. Na syna. Budete s ním cítit výčitky. Ale také s ním pocítíte každou zdolanou míly, každé minuté město, každý kousek blíže cíli.

Během své cesty Harold pozná nespočet cizích lidí, dozví je jejich osudy. Dostane přístřeší v kdejakém hostinci, a když ne tam, najde se člověk který mu poskytne střechu nad hlavou.
Cestou se začne zbavovat svých věcí, zjistí, že nejlepší je cestovat na lehko. Pouze v každém druhém městě se zastaví, aby koupil dva suvenýry. Své ženě Maureen, a Quennie. Maureen jej pošle okamžitě v dopise, spolu s pár slovy o své cestě. Pro Quennie je schovává v batohu.
Jak se přichází o věci, tak nabírá "účastníky na své pouti". Dostal se totiž to povědomí novin, televize. Lidé ho poznávají, a podporují. A mnozí z nich se k němu přidávají. Nechtějí aby šel sám, a chtějí spolu s ním zachránit Quennie.

Už dlouho jsem knihu tak nehltala. Četla jsem neustále, nemohla jsem ji odložit. Harold Frye se stal mým blízkým, a já ho nechtěla opustit.

Ať už kniha dopadne jakkoliv, nezáleží na tom. Ano, jistě, je důležité vědět jestli Quennie vydrží a počká na Harolda, nebo nikoli. Jestli Maureen dokáže Haroldovi odpustit, nebo se jejich cesty rozejdou.
Po dočtení si uvědomíte, že na závěru knihy nezáleží.
Tahle kniha vás totiž naučí, že cesta je cíl.

Za recenzní výtisk bych ráda poděkovala serveru megaknihy.cz, pro které jsem dnes recenzovala poprvé. Doufám tedy, že se bude líbit.

Hodnocení : 5/5

Název: Nepravděpodobná pouť Harolda Frye

Autor: Rachel Joyce

Překladatel: Naďa Špetláková

Nakladatelství: Knižní klub

Continue reading →

Muž, který se zřekl peněz, vás dostane

Pravidelní čtenáři už dávno ví, jak je pro mě důležité "žít s přírodou". Snažit se ji chránit, co nejméně zatěžovat, a zároveň z ní získavat co nejvíc. Něco dám, něco dostanu. Takový směnný obchod s matičkou Zemí, řekněme.

A z naší konzumní společnosti také nejsem na větvi. Brát si zbytečně víc než potřebuji? - Jaký je důvod ,prosím?

A tak když se ke mě dostala nabídka na knihu Muž, který se zřekl peněz a přežil, a já si přečetla její anotaci, musela jsem ji mít. Né že bych toužila po tom žít jako Amazonka daleko od všech, sama na sebe (protože tyhle choutky občas mám), ale uznejte sami.. Vážně vás ani trochu neláká představa nechat za sebou všechno, začít od znovu, lépe, ekologičtěji..a hlavně bez závislosti na společnosti?

"Nacházíme se na kritickém bodě dějin. Nemůžeme mít donekonečna rychlá auta, počítače o velikosti kreditek a všechno moderní vymoženosti, a zároveň čistý vzduch, hojnost děštných pralesů, čerstvou pitnou vodu a stabilní klima. Naše generace může mít jen jedno, nebo druhé, ale ne obojí. Lidstvo si musí vybrat. Obojí má své "náklady obětované přiležitosti." Přístroje, anebo příroda? Vyberte si špatně, a příští generace už nemusí mít ani jedno."

Tohle by snad nakoplo každého, ne? A tak jsem se do ní pustila. Prosím, nečekejte románovou tvorbu,  ani poučný příběh jako já. Já jsem si knihu představovala podobně jako Mnich, který prodal své ferrari. Očekávala jsem celistvý příběh, s poučením. A to se nestalo.

Zklamání? Možná..první dvě, tři stránky. Více ne. Když si totiž začnete zjišťovat okolnosti, najdete si články o autorovi, weby s rozhovory a informacemi " O bláznovi co se všeho vzdal", chytne vás to.

Ještě více si uvědomíte že je to všechno doopravdy. Žádný fiktivní příběh. Čistá realita.

Mark se nerozhodl žít bez peněz někde uprostřed džungle. To by to měl příliš jednoduché. Šel do toho po hlavě, a absolvovat svůj rok bez peněz nedaleko Bristolu. Tomu říkám odvaha! Nejen že byl tváří tvář pokušení, ale také čelil desítkám časopisů, novin, televizí..V podstatě o to mu šlo - dostat jeho "projekt" do povědomí svých spoluobčanů..takhle ve velkém to ale neočekával.

Když by jste ho viděli na "civilní" fotce, neřekli by jste to do něj. Viděli by jste ho někde v kanclíku, večer se sklenkou whisky. A nebyli by jste daleko od pravdy. Vždyť takhle si ještě nedávno žil. Užíval si života "ať to stojí, co to stojí".

Teď je z něj ale uplně jiný člověk. Proč by si vozil zadek v předraženém autě, když může jezdit stopem, nebo na kole? A doprava je jen to nejmenší..

O knize by se dalo říct, že je jak reportáží, dokumentem o tom že zvládneme cokoliv se nám zamane. Ale také je to "příručka", pokud by jste do toho chtěli jít s Markem. Najdete zde návody na výrobu raketových kamen, vlastního papíru i s inkoustem, nebo třeba zubní pasty. Mark totiž opravdu jel sám na sebe. Vše si promyslel, sehnal si příbytek, a jeho heslem pro celý rok bylo " Nic si nekoupit, postarat se o sebe sám".

Takhle kniha vás zvedne ze židle, a donutí se zamyslet. Po jejím dočtení budete chtít se vším seknout, a jít do toho taky. Jistě, kdo z nás by to doopravdy udělal.. ale když nic jiného, zamyslet se nás opravdu donutí. Přivede vás na spoustu zajímavých myšlenek, dodá vám inspiraci.

Pokud vás kniha zaujala, po jejím dočtení si určitě vyhledejte pár internetových stránek, zjistěte si více o Muži bez peněz, a "pošlete ji dál". Já ji dál posílám touto rencezí, protože si myslím že by se měla dostat po širšího povědomí.

Recenzní výtisk mi poskytl Webmagazín rozhledna, který mi poslední dobou otevírá oči svými knihami čím dál víc.

Hodnocení: 5/5

Název: Muž, který se zřekl peněz a přežil

Autor: Mark Boyle

Překladatel: Eva Kadlecová

Nakladatelství: CPress

Continue reading →