neděle 16. února 2014

O ženách, které "bohovaly"

Poprvé jsem ji viděla v knihkupectví tak čtyři, možná pět měsíců zpátky.  Ležela na nízkém stolku s  červeným sametovým křesílkem. Měla krásnou obálku, takovou tajemnou. A název, který mi nic neříkal. Zavrtala jsem se do křesílka a přečetla anotaci. Když jsem ji vrátila zpět na stolek, věděla jsem že jednou bude má. Že jednou se znovu zavrtám do křesílka, ale tentokrát ji vrátím na svou poličku. A tohle přání se mi splnilo před týdnem, kdy jsem jí dostala k svátku.





Kateřina Tučková je mladá česká spisovatelka z Brna. Má vystudované dějiny umění a bohemistiku, nyní pracuje jako kurátorka. Její velmi kladně hodnocený román Vyhnání Gerty Schnirch, je jedna z dalších titulů v mém seznamu. Žítkovské bohyně se stali jedním z nejprodávanějších titulů roku 2012, a 1.3. se v divadle Zlín dočkáme i divadelního představení.

 Jak správně “bohovat“

Žítkovské bohyně. Nebo by se vám víc líbilo bohyně ze Žítkova? Nejsou to bohyně jako byla třeba Afrodita, tohle jsou podle mě větší bohyně. Myslím, že ve své době k nim měli lidé blíž než k mýtům.

Prášky? A kdo vidí do prášků? Do placatých bílých pilulí, které se vyrábějí kdesi ve fabrikách a které leda tak zaplaší bolest?! Nedala bych to do huby, ani kdyby mi to do ní cpal farář, odpusť mi, Pane, co říkám! A jak může doktor, když se v té své smrduté ordinaci posadíš a sestra už tě žene ven, vůbec zjistit, co tě doopravdy trápí? Vždyť tam má i Bůh strach pobýt, tak jak by mohl pomáhat?

To je názor Surmeny, jedné z posledních žijících bohyní u nás. A kdo že to vlastně jsou ty bohyně?
Jsou to v podstatě obyčejné ženy. Nedá se říct lékařky, spíše léčitelky. Lidé k nim chodí s bolavým krkem, vymknutým kotníkem i problémy s početím. Dokážou vám přivolat lásku, ale ty, které svého daru využívají ve špatném, i smrt. Jsou to také bylinářky. Ať už vás trápí cokoliv, dají vám na to byliny. Od zlomeninu, přes nespavost, k špatné náladě. A když vám jde jen o budoucnost, odlijí ji z vosku.
A bohužel, jsou to ženy které ostatní nemají v lásce. Mají je za blázny, samotáře. I přes to ale k nim ale lidé jezdí z velkých dálek.


Není bohyně jako bohyně

Bohyně jsou ale už minulostí. O jejich existenci se dozvíte už jen z knížek, studií, a příběhů. A jeden příběh nám vypráví Dora Idesová, neteř výše zmíněné Surmeny. Je to poslední bohyně. Nebohuje, přesto to v sobě má.

Příběh začíná smrtí. Ano, uznávám že to není dobrý začátek, ale vydržte, a neodsuzujte jí! V té době  je Dora ještě malá, školou povinná slečna, s malým bratrem, Jakoubkem. Matka je bohyně, otec opilec, Jakoubek podle svého otce zrůda. Je totiž fyzicky i mentálně postižený, proto zůstává doma, a odpoledne chodí se Surmenou vyzvednout Doru ze školy. Když se osudný den vracejí, matka leží v kaluži krve, vedle sebe sekeru, nad sebou opilého muže. Surmena si tedy děti bere k sobě, z Dory udělá Anděla, takového malého poslíčka který k ní přivádí potřebné.

Nyní je to už dospělá žena, která svoji diplomovou práci postavila na b ohyních ze Žítkové. S tou ale není spokojená, a tak se vydává do archivů, s touhou napsat novou studii, kde by je ukázala v lepším světle. Zjišťuje, že Surmenu vyšetřovali Němci, že ji dlouhá léta sledovali. Čte tisíce stran spisů, vybírá potřebné, navštěvuje pamětníky a dohledává fotografie. Obchází poslední bohyně, nebo alespoň ty které je dobře znali. Odhaluje dobré, ale i špatné věci.

Kdo je Mohdalka? Proč se jejich rodina rozpadla? Je opravdu prokletá? Proč Surmenu sledovali?


Nudit se nebudete

A tak to jde celou knihu. Nudit se ale opravdu nebudete. Nedozvíte se všechno hned. Před vámi se budou otvírat nová a nová zjištění. Kniha je protkaná vyšetřovacími spisy, dobovou i nynější češtinou.
V poznámce autorky se ujistíme, že kniha byla napsána na základě osudů skutečných žítkovských žen, ale ne vše se schoduje s realitou.  Některé ženy a jejich rodiny skutečně dosud žijí na Žítkové, ve Starém Hrozenkově a v Drietomě, a tak je většina jmen pozměněná. To je vzrušující nemyslíte? Oni opravdu existovali! A existují!

Kniha je výborně psaná . Je pozvolný, ale stupňující se. Je rozdělena na pět částí, a kapitoly nejsou příliš dlouhé, ale ani krátké. Najdeme i slovenské, německé a polské výrazy, které nám čtení obzvláštní.

Bohyně byly neuvěřitelně moudré ženy, a já je obdivuji. A knihu samozřejmě doporučuji!

Hodnocení: 5/5

Autor: Kateřina Tučková
Název: Žítkovské Bohyně
Nakladatelství: Host

12 komentářů:

  1. Všichni je chválí, ale mě Bohyně nebavily. Vůbec mě nezaujalo téma, přečetla jsem si to jen proto, že o tom všichni tak básnili. Ale styl, jakým Tučková píše, se mi líbil, už si delší dobu brousím zuby na její předchozí knihu, Vyhnání Gerty Schnirch. :)

    Jinak souhlasím s tím, že ta obálka je krásná, jen kvůli ní by se mi líbilo bít Žítkovky ve své knihovně, abych se na ně mohla obdivně dívat. .)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mě téma zaujalo, takže už jsem měla předem vyhráno :) Tučková píše výborně, a jak jsem psala, Gerta je na seznamu :)

      Vymazat
  2. Já jsem Žitkovské bohyně dlouho trochu ignorovala, ale v poslední době jsem narazila na samé nadšené recenze, takže si říkám, že bych ji mohla zkusit. Díky za recenzi, nahlodala jsi mě! :)

    OdpovědětVymazat
  3. Právě čtu a jsem nadšená. Poměrně mladá autorka dokázala představit zcela nové téma. Už teď vím, že Vyhnání Gerty Schnirch mé oči nemine. :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Žítkovské bohyně som si práve pred týždňom požičala od kamarátky :D Tak si sa mi recenziou trafila do čitateľského plánu :) Tá kniha ma hrozne zaujímala, nielen námetom, ale aj tým, že manžel pochádza kúsok odtiaľ, takže keď ideme na návštevu k tchánom, jazdíme okolo Žítkovej :)
    Owlie, toto je už druhá recenzia u teba, na ktorú som narazila náhodou, keď som išla len tak pozrieť na tvoje stránky. Nedávaš už upozornenia na FB knižných bloggerov, alebo som len niečo prehliadla? A nemáš tu aj nejaké "sledovacie tlačítko", aby som dostávala info o nových článkoch? To by som celkom ocenila, nech som v obraze :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. pokud máš k Žítkové nějaký vztah, určitě tě chytne :)
      Recenze přidávám do FB skupiny knižních blogerů :) Sledovací tlačítko nemám, ale po tvém návrhu ho určitě v dohledné době udělám :) děkuji, těší mě tvůj zájem :)

      Vymazat
    2. Aha, tak som to asi prehliadla :) Občas sa stane, že sa mi nové príspevky skupiny nezobrazia na Timeline. Sledovacie tlačítko to pekne vyrieši, ďakujem :)

      Vymazat
  5. Díky moc za tuhle recenzi! O Žítkovských bohyních slýchám už dost dlouho, ale přišlo mi, že to tak úplně není můj šálek čaje (a svou roli tam asi hraje i moje nedůvěra k současným českým autorům). Není to něco, po čem bych normálně sáhla, ale aspoň jsem díky tvé recenzi v obraze a pokud na ně někdy narazím, přečtu si je :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pořád máme dobré české spisovatele, tak proč se jich bát? :)

      Vymazat