Chaos.

V posledních dnech, když jsem četla Hlasy chaosu, jsem se s pár lidmi bavila o recenzování knih pro nakladatelství. Všichni si totiž myslí, že i když mě kniha nezaujala, musím na ni napsat kladnou recenzi. Je přeci pro nakladatelství, a když ji napíšu negativně, jinou knihu už mi nepošlou, že ano.
S tím já ale nesouhlasím, a tak si to udělám po svém, tak jak jsem zvyklá. Pokud vím -  nebo si to alespoň myslím – nakladatelství po mě žádá můj osobní názor, nikoli přetvářku.

Leonard Rosen je spisovatel z Bostonu. Napsal učebnice o tom, jak psát, dokonce učil psaní i na Harvardu, a na univerzitě v Bostonu. Hlasy Chaosu je jeho první literární dílo. Je všude vychvalované, přeložené do deseti jazyků – a přesto nepatřím mezi ty, které uchvátilo. Jeho druhým románem je The Tenth Witness.

Když se do toho zapletou čísla

Osobou, kolem které se točí celá kniha, je inspektor Henry Poincaré. Muž ve středních letech, prošedivělé vlasy, vážená osoba v Interpolu. Poincaré uzavírá případ s Banovičem, a vzápětí je povolán k případu vraždy uznávaného matematika Jamese Fenstera, oběti exploze v hotelovém pokoji. Podle všeho se jednalo o profesionální práci - vzhledem k použití raketového paliva, a TNT. Vyhořelý pokoj byl totiž pouze našeho vědce, zbylé byty byly nedotčené.

V průběhu šetření se ale ozve telefon, a to se špatnou zprávou. Banovič se chce mstít, a poslal své muže na Poincarého rodinu. Jeho lidé mají zničit rodinu, inspektora se však ani nedotknout. Nechat ho v neustálém strachu, případně se koukat jak ho ničí utrpení jeho rodiny..Nezdá se vám to jako geniální způsob jak někoho zničit? Samozřejmě, že ano. A tak jde práce až na druhé místo, a Poincaré je na vinici s rodinou, aby ji ochránil. Nezdrží se ale dlouho. Claire, jeho žena, ho po pár dnech pošle zpět. Neočekává totiž žádné nebezpečí. Chyba.

Pomsta bývá sladká,ne?

Henry Poincaré se tedy vrací zpět do práce. Sleduje majitele investičního fondu, bývalou snoubenku, doktorandku matematiky, sousedy..kohokoliv, kdo s geniálním matematikem přišel do styku. Policejní rutina. Cestuje ze státu do státu, spolu s chtíčem získat odpovědi. Pátrá po dalších vědcích, kteří by výbušninu zvládli připravit, i po jejich rodinách. Tráví hodiny v archu, na úřadech, na internetu, ve vlaku i v letadle.
Ve hře je totiž věc, po které nejeden člověk touží. Pevný disk z Fensterova počítače. Co se skrývá za 67znaky v hesle, které nikdo nemůže rozluštit? Proč po něm všichni tak touží? To vám mohu prozradit. Pouhá čísla. Jsou to ale čísla, která mohou změnit zásadní skutečnosti.

V tu chvíli se ale ve Francii dějí hrůzné věci. Poincarého rodinu napadli. Odpálili výbušninu. Claire našli nahou, od krve, rvala si vlasy z hlavy. Luca, jejího dozorce našli zastřeleného. Georges ztratil pravou nohu pod kolenem. Émileovi výbuch protrhl ušní bubínky, a odmrštil ho takovou silou, že si o strom zlomil dva obratle. Etiennovi exploze rozdrtila kyčel a způsobila rupturu plic. Lucille utrpěla popáleniny třetího stupně na zádech a pažích. A Chloe, Poincarého milovaná vnučka, byla popálena na sedmdesáti procentech těla, ležela v kómatu a dýchala pomocí ventilátoru.
 Nutno podotknout, že se stala tím největším terčem. Útočníci věděli jak moc ji miluje. A tak maličká Chloe po pár dnech v nemocnici zemřela. Útočník, převlečený za lékaře, ji nařízl dýchací trubici.

S trochou štěstí nás spasí Ježíš, ne?

Vzpomínáte na loňský údajný konec roku, který měl přijít spolu s koncem Mayského kalendáře? Něco podobného probíhalo tentýž dobou ve všech státech světa. Na svědomí to ale měli Vojáci vytržení, kteří předpovídali osudný den, kdy Ježíš každého z nás spasí. Pokus věříme – ovšem. Byli mezi nimi ale i sebevražední atentátníci, a tak fanatici měli na svědomí nejednu oběť.

Máme tady ale spousty otázek, a je na vás, aby jste si knihu přečetli, a našli odpovědi.
Co když jsou případy propojeny? Co když za rodinnou tragédií inspektora Poincarého nestojí Banovič, ale tentýž pachatel co zabil matematika Fenstera? A zabil ho vůbec? Opravdu je Fenster mrtvý? Co přesně je na jeho počítačovém disku? K čemu ta spousta čísel slouží? Odpustí Etienn svému otci, že vystavil jeho rodinu nebezpečí - s následky, nebo se ho zřekne? A jak je to s Vojáky vytržení? Jsou snad do toho zapleteni i oni?

Na jedné negativní recenzi osud knihy nestojí

Záleží na názoru jedince, tak jako vždycky, ale od knihy které získala ocenění, a velmi kladné komentáře od ostatních spisovatelů, jsem nejspíš očekávala víc. Upřímně řečeno, prvních 250 stran jsem se nudila. Při zápletce jsem bloumala nad nesmrtelností brouka, a konec mě také neuchvátil. Jestli vás to ale uklidní, jsem ohledně knížek vybíravá. Když mě něco nadchne, přečtu to na jeden zátah, maximálně za dva dny. Ale když se přistihnu že odpočítávám stránky do konce – je zle. Jsem z toho pak protivná, a negativní názor přenáším na ostatní.

Proto bych vás chtěla ujistit, že kniha rozhodně není špatná. Jen to není můj šálek čaje.
Ostatně, vážně si myslíte, že existuje špatná kniha?
Věřte že ne. Jen si každý musíme vybrat tu svou.

Každopádně bych ráda poděkovala nakladatelství Galatea, které mi Hlasy chaosu poskytlo jako recenzní výtisk.

Hodnocení: 2/5

Autor: Leonard Rosen

Název: Hlasy chaosu / All cry chaos

Překladatel: Dalibor Míček

Nakladatelství: Galatea