Nechte se okouzilit uměním Jefferyho Deavera

Sledovala jsem Tak trochu šílený týden s Jefferym Deaverem na nejednom blogu. A byla jsem nadšená. Hltala jsem příspěvky, a článek po článku si byla jistější, že tu knihu si musím přečíst. Ano, věděla jsem že mohu být zklamaná – je to moje prokletí, knížky ze kterých jsou všichni nadšení mě málokdy upoutají – ale tentokrát jsem měla štěstí. Dalo by se říct, že z Tak trochu šílení mě posadili na zadek, stejně tak jako ostatní.

Roku 1950 se na předměstí Chicaga narodil šílený Jeffery Deaver. Nemyslím to zle, ale on opravdu vypadá jako šílený! (poprvé proto přikládám i fotografii autora). Nicméně, svou první knihu napsal ve svých jedenácti letech, a od té doby tužku a papír neodložil. Od country písniček, přes básničky se dostal k tomu, co ho dostalo na vrchol – k thrillerům. Vystudoval žurnalistiku, časem ale zjistil že novinařina není nic pro něj, a dal se na studium práv. Právě v této době se pustil do psaní beletrie. A před čtrnácti lety hodil práci za hlavu, a stal se spisovatelem na plný úvazek.
Já mu za to děkuji, protože on je neskutečný. Přečtete si ho, a pochopíte.


Rychle, Hra, Nakopnutí, Učebnicový případ, Paradice, Protivníci, Zápletka, Terapeut, Zbraň, Usmíření, Nekrolog, Fanda a Navždy. To jsou názvy těch nejlepších povídek které jsem kdy četla – povídek z Tak trochu šílených. Ano, v recenzi na Povídky od Zdeňka Svěráka jsem se přiznala že jsem povídek četla snad ještě méně než je minimum, takže nejspíš nemám co soudit. Ale i přesto – tyhle jsou prostě ty nejlepší!

Stejně tak jsem dřív tvrdila, že moc nečtu knižní detektivky. A teď? Projděte si moji rubriku Recenze, a přijďte se mi vysmát. Líbí se mi čím dál víc. Samozřejmě pouze v případě, když autor ví jak si pohrát se zápletkou, jinak nemá šanci. A právě díky tomu si mě Jeffery Deaver získal. Zapsal se na seznam mých oblíbených autorů, a mám v plánu si od něj přečíst co nejvíce knih. (držte mi palce, viděli jste ten seznam?)

Jak už je nám známo, kniha obsahuje třináct povídek.  Většina z nich má kolem padesáti až osmdesáti stránek – takže není problém si na půl,třičtvrtě hodinky sednou ke knížce a hltat další povídku. Slovíčko „hltat“ má svůj účel – povídku totiž budete rozhodně hltat, jinak to nejde. Jeffery totiž ví co na nás platí. Skvělý nápad, perfektní zápletka, a bezkonkurenční rozuzlení.

Menší upozornění: Pokud si myslíte že jste rozený detektiv, protože vždy víte kdo je vrah – nečtěte tu knihu. Klesne vám sebevědomí, a možná nastane i deprese. Jeffery Deaver vás totiž v této myšlence udržuje, ale né na dlouho. Z věty na větu se totiž vše otočí o 180 stupňů. Vrah/útočník/zločinec totiž není váš podezřelý, je to člověk kterého vás ani nenapadlo podezřívat. A takhle je to v každé povídce. Pokaždé si myslíte že víte kdo za tím stojí, Jeffery vás ale vždycky převeze.
Jeho budete obdivovat, ale sami si budete připadat jako pitomci. Vážně.

Povídky jsou dost popisné, ale ne natolik aby vás to rušilo, nebo dokonce nudilo. A každá je úplně jiná. Odlišná témata jsou skvělým zpestřením, což je více než milé. A postavy? V každé povídce si minimálně jednu zamilujete. Autor je totiž dokázal vykreslit tak reálně, až vás zamrazí. (třeba takový psychopat – lahůdka)

Genialita – to je to slovo. Geniální jsou ty povídky, zápletky, postavy, nezapomeňme na geniální obálku! – geniální je zkrátka Jeffery Deaver. Žádný krvavý thriller to není. Napětí, to vám ale scházet nebude. Užijte si povídku po povídce, odhalujte jedno tajemství za druhým, a buďte vděční za takhle nadaného autora.
Stojí to totiž za to.
A pozor, aby jste z Tak trochu šílených nakonec nezešíleli vy.

Za recenzní výtisk téhle perfektní povídkové knihy mnohokrát děkuji Nakladatelství Domino.

Hodnocení: 5/5

Autor: Jeffery Deaver

Název: Tak trochu šílení

Překladatel: Jiří Kobělka 

Nakladatelství: Domino