Není nic jednoduššího, než zabití ptáčka..

Když jsem se dozvěděla že ji v Dobrovském mají za 79,- - neváhala jsem. Nebyla skladem, a tak jsem si ji objednala s tím, že si ji vyzvednu na prodejně v IGY. Týden nic, ale nakonec dorazila – a já se do ní okamžitě pustila. Četla jí jen pár dní, milovala ji, nesnášela ji, neustále o ní mluvila.
Rozčilovala se nad povahou lidí, a milovala svéhlavou vypravěčku.
O čem že je řeč? O neskutečném příběhu Jako zabít ptáčka.

V práci si ze mě dělali srandu, že „sotva dělám druhý měsíc na dravcích – už čtu příručku Jak zabít ptáčka“. Pro ty, kteří knihu neznají – nic takového, o žádnou příručku se nejedná.
Tady jde o příběh, který vás strhne sebou a nebude vás chtít pustit. Bude vás držet ve svých spárech – a neskončí to ani po jeho dočtení. Budete na něj myslet ještě několik dní. Budete o něm vyprávět každému kdo projeví byť nejmenší zájem.
Bude to příběh, který si zamilujete.

30. léta 20. století, malá svéhlavá dívka, otec právník, tajemný soused od naproti – a spousta nespravedlnosti.
Zprvu je to milý příběh, pohled na svět očima osmileté dívenky Čipery. Poznává svět, nechápe změnu chování svého staršího bratra, začíná chodit do školy. Seznamuje nás se všemi obyvateli Maycombu, i s historií samotného města.  Na Databázi knih jsem se dočetla že – kniha byla z části dost nudná, lidé se museli prokousat nudnou částí..apod.
U mě to ale bylo jinak. Já si to jednoduché vyprávění užívala. Svět jejíma očima mě fascinoval, a ráda jsem poznávala její sousedy. A hlavně – věděla jsem, že za jednoduchým začátkem se skrývá něco velkého.

A nemýlila jsem se.
I když se jednalo o dobu, kdy byly černoši „papírově rovnoprávni“, běloši si to nemysleli. Pořád v nich viděli podřadnou rasu, levnou pracovní sílu, chudáky a kriminálníky. Jinak to nebylo ani s Tomem Robinsonem, který byl nespravedlivě odsouzen za znásilnění a zbití mladé dívky. Atikus, otec naší malé vypravěčky mu byl přiřazen jako právní zástupce. A právě on měl hned několik důkazů o jeho nevině. V dnešní době by byl rozsudek jasný. A tady? Ne.
Všichni věděli že je nevinen, nikdo se ale neopovážil hlasovat jinak než- Vinen.
-Tohle není žádný spoiler, je to všeobecně známý fakt o této knize – žádný strach.

Chtělo se mi brečet. Jak mohou být lidé tak necitelní a povrchní? To vážně nemůžou dát na své pocity, a neřídit se tím co je v dané době správné a co ne? Mají vůbec srdce? Zničili mu život, jeho ženě, i dětem. A přitom všichni věděli kde pravda stojí. Kdyby jste jen tušili jak mě tahle kniha zasáhla.. Každému jsem o ní vyprávěla, byla jsem tak rozčílená!
Je to další kniha, která mě donutila přemýšlet. O lidské povaze. O chování. O dané době.

Jako zabít ptáčka je v anglicky mluvících zemích zařazena už několik let do povinné školní četby. Já bych to zavedla i u nás. Protože je to kniha, která za to stojí. Má v sobě kus historie. Ukazuje nám jak to dříve vypadalo, že máme být vděční za to jak jsme na tom my teď.

Kdyby mě teď někdo požádal o tip na knihu, měla bych jasno.
Přečtěte si Jako zabít ptáčka, a změní se vám pohled na svět.

Pouhé dva roky po vydání knihy, roku 1962 byl natočen stejnojmenný film.

Hodnocení: 5/5

Autor:  Harper Lee

Název: Jako zabít ptáčka

Překladatel: Marcela Mašková, Igor Hájek

Nakladatelství: XYZ

P.S. Omlouvám se za fotografie z internetu, bohužel mám knihu doma – a tam momentálně není internet, tudíž jsem musela zveřejnit dokud jsem na síti.