Povídky. Tak to u mě rozhodně
není častý žánr. Dokonce bych si i troufla říct, že knížka Povídky od pana
Zdeňka Svěráka je moje teprve druhá, maximálně třetí povídková kniha. To ale
samozřejmě neznamená, že bych je neměla ráda. Naopak, zrovna tahle sbírka
povídek byla pro mě takovou příjemnou oddychovkou mezi spoustou testů a
dokončování klauzurních prací před blížícím se pololetí.
Když se zamiluje kůň
Zdeňka Svěráka určitě všichni
známe, minimálně po boku Jaroslava Uhlíře. Například mě, když se řeknou
tato dvě jména, začne hlavě znít „Když
se zamiluje kůň..“ , a jejich pořady, především ty pro děti. Ale je to i herec,
dramatik, scénárista, spisovatel.
Povídám, povídám povídku
Jak už z název hlásí
dopředu, kniha je složena z povídek. Konkrétně z deseti. Každá je jiná, a
přitom jsou si tak moc podobné. V jedné se dozvídáme o nevěře, v jiné
o lidské vypočítavosti, v další o dávných láskách. Seznamujeme se se
v nich s řidičem Vojtěchem Pucinou, vychytralým Přemkem Baštýřem, i
s panem Svěrákem osobně.
Proč měl pan Pucina v povaze
být nevěrný? A jak se mu to vymstilo?
Jak se podařilo Přemkovi nasávat zadarmo?
A co pan Svěřák a jeho sen o vlastní smrti?
Jak se podařilo Přemkovi nasávat zadarmo?
A co pan Svěřák a jeho sen o vlastní smrti?
Tohle je jen slabý výtažek, aby
jste věděli co můžete očekávat, aniž bych cokoli prozrazovala.
Kniha, no, spíš útlá knížečka
s pár stránkami přes stovku, má pěknou obálku. Ve své podstatě
jednoduchou. Žádné omalovánky, ale ani čistý minimalismus. Na druhou stranu, mohla být
více originální, ale mám obavy, že pro mou stížnost ji nezmění. Koneckonců,
vlastně není vůbec špatná.
Neurazilo, ale ani nenadchnulo
Líbilo se mi, že je to prostě
česká knížka. Na nic si nehrajeme. Jsme v Praze, v Kladně, jsme doma.
Není tu žádný John a Thomas. Je tu Vojta, Přemek, nebo třeba Zdeněk spolu se
slečnou Táňou.
V každé povídce najdeme jednoduchou, tak trochu lidovou kresbičku, která nás jednou nadchne, podruhé si ji ani nevšimneme.
V každé povídce najdeme jednoduchou, tak trochu lidovou kresbičku, která nás jednou nadchne, podruhé si ji ani nevšimneme.
Nelíbilo se mi ale, že určité
povídky jsou táhlé, nudné. Vzpomínám si na povídku, u které jsem doufala že
každou chvílí/stránkou skončí.
Povídky jsou ale psané
s humorem a nadsázkou, což potěší každého.
Hodnocení: 3/5
Mně se povídky (žánr mám moc ráda) líbily, možná ještě víc se mi líbila druhá kniha, Nové povídky, těžko říct. Dnes jsem četla novou knihu Miloně Čepelky a vzpomínala na Svěráka, Čepelka se mi bohužel nelíbil ani zlomek tak.. Já osobně bych dala 4/5 :-)
OdpovědětVymazatJana CM