Vydejme se společně za Dívkou s pomeranči

Když mi bylo kolem 13ti let, dostala jsem od babičky Dívku s pomeranči. V té době jsem ležela v nemocnici, a tak jsem ji měla přečtenou během dvou hodin. Upřímně řečeno, nepamatuji si jaký jsem na ni měla názor. Rozhodně ale vím, že ve mně něco zanechala, jelikož jsem se ji před týdnem opět sundala z poličky. A co ve mně zanechala tentokrát?

Severská literatura

Jostein Gaarden je norský spisovatel, a to především knih pro mládež. Odhaduji, že dostal do vínku od matky i otce, jelikož jeho maminka byla učitelka, která napsala několik knih pro děti, a otec ředitel střední školy. Sám Jostein vyučoval filosofii a literaturu na vysoké škole v Bergenu.
Jeho dílo Appelsinpiken/ Dívka s pomeranči bylo v České republice vydáno v roce 2003, nakladatelstvím Albatros.

Dopis od mrtvého otce? To se přece neděje každý den

Když člověk ví, že už mu nezbývá moc času, a přitom drží v náručí malého syna kterému by toho tolik chtěl říct, není to dobrý pocit. Přesně takhle se cítil Jan Olav když seděl v zimní zahradě, pozoroval noční oblohu, a v náručí se mu vrtěl malý George. Chtěl by mu toho tolik říct, tolik věcí vysvětlit, a ukázat jako správný táta..

Když se nyní již patnáctiletý George vrací z hodiny klavíru domů, neví, že tohle odpoledne mu změní život. Ne, nejde o nějakou kouzelnou moc, ani nic podobného. Tady jde o poselství od jeho otce. Od muže, kterého zná jen z fotografií a vyprávění.

Dopis plný tajemství a překvapení

„Sedíš pohodlně Georgu?“ Tak zní první věta dopisu, který jeho babička našla ve starém kočárku. George ho měl dostat zhruba v době jeho patnáctých narozenin, nebo jednoduše v době, kdy na něj bude dost velký. A ta doba je tady.
Je to šok. Dostat dopis od mrtvého otce? To se přece nestává každý den. Proto není divu, že se George s obálkou zavře do pokoje, a vytáhne z něj paty až  pár minut před půlnocí.

Dopis skrývá spoustu tajemství, vzpomínek, ale i otázek. Příběh o tajemné dívce s pomeranči, která je až nápadně často potkávána s papírovým pytlem plným pomerančů, o dívce která je velice krásná, a o to více tajemná, o dívce která se objevuje a opět mizí, a motá mladému muži z Osla hlavu.. Přesně tenhle příběh je protkán nití vyprávějící spousty krásných, ale smutných vzpomínek na dětství malého Georga, a nesmím opomenout další nit, a to nit plnou otázek. Ať už je jedná o Hubbleův vesmírný dalekohled, nebo o ono životní poslání.

Zajímavá forma vyprávění

George se po přečtení dopisu rozhodne napsat knihu. Vydá otcův dopis doplněný svým komentářem, spolu s odpověďmi na jeho otázky.

A jak se Gaarder zvládl poprat s tolika emocemi které na nás knihou přenese? Na jedničku.
Knižka je čtivá, záživná, je postavena na zajímavém úhlu pohledu. Brečela jsem při ní. A ačkoli je knížka řazena jako kniha pro děti, podle mě to tak není. Myslím, že teď už vím proč na ní nemám tolik vzpomínek. Proč jsem zpočátku nevěděla jaký jsem na ni měla před lety názor. Podle mě je tohle kniha pro dospělé. Pro ty, kteří si potřebují srovnat priority v životě, a trochu si zapřemýšlet.


Hodnocení : 5/5

Autor: Jostein Gaarder
Název: Dívka s pomeranči /  Appelsinpiken
Předkladatel: Jarka Vrbová
Nakladatelství: Albatros