A o kom/čem že je vlastně řeč? No, ano! Jistě! O malé, neposlušné Zlodějce knih.
Australan, který píše o válečném Německu
Autorem tohoto (alespoň pro mě) skvostu je australský spisovatel Markus Zusak. Troufla bych si říci, poměrně mladý autor – vzhledem k tomu jak výborně si poradil se Zlodějkou. Ta získala mimořádný, a myslím, že i nečekaný ohlas - a máme tu bestseller. A nyní i ve filmovém zpracování. Jak moc se vyvedl Posel, jeho předchozí román, se časem dozvíte v jedné z mých recenzí - dělám si totiž na něj zálusk.Víte, Markus je pro mě záhadou. Fascinuje mě. Fascinuje mě jeho fantazie, jeho způsoby vyjadřování. Rád si hraje se slovy, a uznejme, že to umí opravdu brilantně. Dokáže nadchnout, udržet si přízeň čtenáře, ví jak skládat informace. A ze všeho nejvíce mě fascinuje fakt, že válečné Německo dokáže vystihnout Australan. Mladý Australan.
Začalo to sněhem
OKÁZALE TRAGICKÝ OKAMŽIK
Vlak jel rychle.
Byl přecpaný lidmi.
Ve třetím vagónu zemřel šestiletý chlapec.
Jak už víme, všechno to začalo ve vlaku. Ve vlaku, ve kterém se kromě desítek, možná stovek lidí, vezla i Liesel, spolu se svým bratrem, a matkou. Bratr ale nedojel. Po nekonečném, srdce drásajícím kašli, jeho oči zůstali zakalené, a sledovali podlahu. Následoval stručný, studený pohřeb vedle kolejiště. Tam malá Liesel ukradla první knihu. Byla to Hrobařova rukověť – dvanáct kroků k úspěchu v hrobařství. Dále už cestovala jen matka s dcerou. A po chvíli? Už jen jen malá slečna, která se vydávala vstříc novému životu.
Byl leden, 1939, kdy Lisel dorazila do Himmelstrasse/Nebeské ulice. Tam na ni čekali její adoptivní rodiče – Rosa a Hans Hubermannovi. Rosa byla přísná, sprostá, neustále nespokojená – uvnitř ale přesto milující. Hans? Lisel by řekla, že to byl táta jak se patří. To on za ní chodil, když ji trápili noční můry. To on na ni pokradmu mrknul, když Rosa nadávala. Pak tu byl Rudy. Vlasy v barvě citrónů. Kamarád do nepohody. Vždycky za ní stál, bránil ji, miloval ji. A v neposlední řadě Max. Vlasy jako ptačí pírka, propadlá tvář. Ale o tom až později. Nebo ne – proč to odkládat?
Nezapomeňme, že jsme v Německu, okolo roku 1939. Evropa je v pohybu. A smrt nikdy neměla víc práce. Žid je nepřítel číslo jedna. A i přesto Hans dodrží slovo, které dal ve válce svému příteli, a v případě nebezpečí se postará o jeho rodinu. Ta chvíle právě nastala – a Max právě stojí před dvěřmi číslo 33, a chystá se zaklepat. Chystá se prosit o pomoc. „Jste Hans Hubermann? Ještě pořád hrajete na harmoniku?“ A tak se Max zabydlí. Ve sklepě, na matraci, v chladu a mezi plechovkami s barvou. Že bych zapomněla zmínit ten důležitý fakt, že Max je Žid?
DEFINICE,KTERÁ SE NENACHÁZÍ VE SLOVNÍKU
Neodejití:
projev důvěry a lásky,
rozpoznaný obvykle dětmi.
Podivné slovo - Komunista
A tak to tu máme. Liesel, dcera komunistů, bydlí v nacistickém Německu, a ve sklepě schovávají Žida.Liesel a Max si mezi sebou vytvoří pouto. Předčítají si navzájem knížky, Liesel mu do sklepa nosí noviny, i informace o počasí. Max ve sklepě píše, nebo spíš kreslí příběhy, které ji později věnuje.
Mezitím se zlodějka vydává s Rudym na krádeže, jablek, brambor – ale i knížek. Ty si Liesel chodí „půjčovat“ přímo do starostovi knihovny.
Max se ale jednoho dne rozhodne, že pro něj Hubermannovi riskovali už dost, a odejde. Nechá po sobě jen dárek, a za oknem stojící, uplakanou Liesel.
Uvidí se ještě někdy? A jak to celé dopadne? Dočká se Rudy polibku, po kterém tak touží? Přežijí všichni nálety, při kterých se schovávají v krytech – ve kterým jim Liesel předčítá? A co Hans, kterého na stará kolena pošlou do války? A jak vlastně válka skončí?
Vím, že většina z vás odpovědi už zná. Přeci jenom, Zlodějka se od prosince minulého roku stála fenoménem. Ale pro ty, kteří se k ní ještě nedostali – jděte do toho!
Smrt nikdy nelže
Díky panu Zusakovi, to bude zážitek, tomu věřte. Z jeho slovních obratů se mi podlamovala kolena.Kniha výborně udržuje dějovou linku, je rozdělena na několik částí i kapitol. A hlavně – věc kterou jsem nezmínila.
Děj vypráví Smrt.
Ano, je to tak. Její vsuvky, komentáře, přiblížení, nebo i jen názory nepřehlédnete. A stojí za to.
Kniha je poutavá, a vtáhne vás do děje. Záleží na každém, ale podle mě ji nic nechybělo. Ke konci snad jen kapesníčky.
Kniha, která – jak už jste si všimli – mě posadila na zadek, má i filmové zpracování. Nedokážu posoudit co se mi líbilo víc. U knihy jsem alespoň tolik nebrečela. U filmu od začátku, až do konce. Takže ano, film je výborný. Jsou v něm mnohem víc vidět důsledky války, což také není k zahození.
Kdybych měla hodnocení do deseti, měla by i kniha, ale i film → 10/10
Za to vám ručím.
Hodnocení: 5/5
Autor: Markus Zusak
Název: Zlodějka knih/ The Book Thief
Překladatel: Vít Penkala
Nakladatelství: Argo
Ty jsi sehnala tohle vydání?! Kde? :) Knížka je skvělá, já ji mám taky moc ráda a film byl také skvělý, ano štvalo mě spoustu věcí, co tam změnili, scény, které chyběly, ale i tak to byl skvělý film :)
OdpovědětVymazatSehnala, ačkoli jsem u toho málem vypustila duši :)
Vymazat-> http://www.kosmas.cz/knihy/147801/zlodejka-knih/
Na túto knihu sa tiež chystám, všetky tie pozitívne recenzie ma strašne navnadili :) A na film tiež, hodilo by sa vyjsť si aspoň raz do roka do kina :)
OdpovědětVymazatDoporučuji oboje, protože to vážně stojí za to! :)
Vymazatvelice hezká recenze, pokud bych knihu ještě nečetla, tímto bys mě na ni naprosto nalákala! ze Zlodějky jsem taky byla na větvi, překrásná kniha, i když taky smutná a nikdy se nějak nemůžu rozhodnout, co mi v ní vlastně převažuje...
OdpovědětVymazatfilm se mi taky moc líbil, i když musím přiznat, že kniha byla lepší. co mě nejvíc dostalo ve filmu, tak byl Nico v roli Rudyho. to, jak ho zahrál bylo... NESKUTEČNÉ. kouzelné, reálné, pěkné... no prostě ještě asi tak 20 dalších superlativů :D ta poslední scéna s ním mi zlomila srdce a zatím nemám odvahu se na ni podívat znovu, i když na jiné své oblíbené scény jsem se už dívala několikrát :-)
jinak jsem měla naštěstí taky možnost přečíst si Zlodějku v tomto vydání, které je nejlepší z těch, co jsou. bohužel z knihovny, ale snad se mi někdy poštěstí jako tobě a budu si ji moci koupit :-)
máš moc pěkný blog!
P. S. díky za zastavení u mě, bohužel nevím, kam se poděl tvůj komentář... přišel mi jen e-mail, ale komentář na blogu nikde :D každopádně doufám, že se ti Miss Potter bude líbit a když tak mi pak napiš, jak na tebe film působil ;-)
Děkuji za pochvalu - moc si ji vážím! :)
VymazatFilmové zpracování Zlodějky jsem proplakala, a ten závěr? Odcházela jsem se srdcem na cucky. A myslím že se to bude opakovat pokaždé, i když to budu čekat. Své oblíbené části už mám také několikrát projeté.
Jak už jsem psala, já si počkala hodně dlouho. Takže Ti držím palce, ať si ji taky seženeš. Já jsem na ní tak pyšná!!! :)
Jinak na Miss Potter se moc těším, a určitě se ti ozvu s názorem :)
A kam zmizel komentář? Nemám páru! :D
to jsem ani nezmiňovala, a ty kapesníky jsem raději nepočítala :D opravdu silný zážitek... mám nutkání každého donutit, aby si Zlodějku přečetl nebo se na ni aspoň podíval :-)
Vymazatok, tak se budu těšit na Tvůj názor a opravdu doufám, že si ten film užiješ jako já ;-)
Tak na tuhle knihu jsem se hodně těšil, ale čekalo mě dost velké zklamání. Opravdu nechápu, čím si získala takovou popularitu a oblibu, protože na ní rozhodně nic senzačního a výjimečného nevidím. Zanechala ve mně akorát dojem povrchnosti, nepravděpodobnosti, vykalkulovanosti a kýčovitosti a tak tohle vyprávění Zusakovi jaksi nevěřím. Mám pocit, že výběr tématu – holocaust, válka a chudák osamocená bezbranná malá dívka v ní – byl ze strany autora hodně účelový a prvoplánový, s cílem za každou cenu napsat předojímavý, srdceryvný příběh a hlavně bestseller pro široký okruh čtenářů, takový „holocaust pro celou rodinu“, který půjde spolehlivě na dračku. I název knihy samotný mi trochu zavání kalkulem, protože nevystihuje a nepojmenovává to hlavní, co se v knize odehrává, zato je ale komerčně přitažlivý, zajímavý a svým způsobem podbízivý. A že by se autor potřeboval osobně „vypsat“ z válečných hrůz předpokládat sotva můžeme, protože válku sám na vlastní kůži neprožil a slyšel o ní pouze z doslechu a vyprávění. A to je, podle mě, z jeho často naivního psaní prostě znát a cítit. Ale zpět ke knize. Hned v jejím úvodu vám prostřednictvím vypravěčky příběhu – Smrti – Zusak pěkně natvrdo naservíruje, jak to celé dopadne, což nejednoho čtenáře jistě „potěší“, zvlášť když ho čeká ještě skoro 500 stran. Co mě „potěšilo“ vzápětí bylo, že příběh, který je vcelku všední, nenápaditý a dějově prázdný, je a bude neustále prokládán často hloupými, otravnými a hlavně pro čtenáře úplně zbytečnými poznámkami vypravěče, které samotný děj příběhu nikam neposouvají a ani ho nijak neobohacují, jen ho narušují a často i vyzrazují, co se bude o pár stránek dál, nebo v budoucnu vůbec, dít.Takhle na mě vypravěč působí jen jako jakási vlezlá karikatura moudrosti a výstřednosti a to je škoda. Takže nám sdělí např. i osud jednoho ze zlodějíčků chlapce Arthura Berga, což celkem nikoho nezajímá, protože je to postava v příběhu zcela nepodstatná a ocitá se asi na třech stranách knihy, ale na druhou stranu nám vypravěč už třeba nesdělí, co se stalo s rodiči Liesel, hlavní postavy románu.Je také podivné, že Liesel se vůbec nezajímá o to, co a proč se kolem ní děje a nikoho se na to ani neptá. Styl autora se mi moc nelíbí. Vyprávění se odvíjí většinou v krátkých větách, je plytké, nenápadité a sentimentální, se spoustou patosu (hlavně v závěru), a řekl bych, že mu chybí i autenticita a věrohodnost. Postavy jsou neživé, černobílé a celkem ploché, nerozvinuté a většinou i nezajímavé, slovní zásoba chudá, což však autorovi paradoxně nebrání v tom, aby v přehnané míře (snad na každé druhé straně) užíval metafor a různých přirovnání. Přitom užívaná symbolika je namnoze těžkopádná a křečovitá, užité výrazy jsou často podivné, nezvyklé a neobratné, nebo do doby se nehodící…Za celým psaním je tak cítit úporná a křečovitá snaha autora psát líbivě, zajímavě a originálně. Pokud bych měl tohle dílko porovnat s knihami některých autorů, kteří tuto dobu sami zažili a tématu války a holocaustu se ve svých dílech věnovali – namátkou např. E.M.Remarque,W.Styron, J.Škvorecký - tak Zlodějka bohužel v tomto srovnání neobstojí ani náhodou.
OdpovědětVymazatKniha sice není úplně špatná, ale Markus Zusak dle mého názoru na nějaké extra kvalitní, hodnověrné a výjimečné zpracování tak náročného tématu prostě nemá.